Vzpomeňte si na jedno zásadní rozhodnutí z posledního roku. Možná šlo o velkou investici, o přestavbu firmy, o odchod od partnera. Máte ho? Teď si upřímně odpovězte: kdy přesně jste se rozhodli? Ve chvíli, kdy jste to vyslovili nahlas – nebo o mnoho dní, týdnů, možná měsíců dříve, někde hluboko pod povrchem toho, co nazýváme vědomým myšlením?
Tato otázka není filozofická hříčka. Je to jedna z nejnaléhavějších otázek vědy posledních dvaceti let. A odpověď na ni je fascinující.
Devadesát procent bez vědomé účasti
Výzkumný tým vedený Amandou Rebar z University of South Carolina sledoval v září 2025 chování 105 lidí po dobu jednoho týdne. Výsledek: až 88 % každodenního jednání probíhalo automaticky, bez vědomého rozhodování. Téměř dvě třetiny tohoto chování bylo spouštěno podněty z prostředí – nikoli vnitřním záměrem. Jak autoři studie sami píší, lidé se jen zřídka zastaví a přemýšlejí o tom, které chování v daném okamžiku zvolit nebo jak ho provést.
Číslo 88 % si zaslouží chvilku ticha.
Daniel Kahneman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, tento jev popisuje jako dichotomii dvou systémů mysli. Jeden je rychlý, automatický, pracující na základě vzorců a zkratek – mozek v úsporném režimu. Druhý je pomalý, analytický, vědomý – a energeticky nákladný. Problém není v tom, že existují oba. Problém je v tom, že si téměř vždy myslíme, že rozhoduje ten druhý, zatímco ve skutečnosti rozhoduje ten první.
Tato iluze má svůj vědecký název i svoji historii. V roce 1983 provedl neurovědec Benjamin Libet přelomový experiment: požádal účastníky, aby volně pohnuli zápěstím, a zaznamenal jejich mozkovou aktivitu. Výsledek byl znepokojivý – mozek vykazoval aktivitu spojovanou s pohybem přibližně půl sekundy předtím, než si účastníci uvědomili záměr se pohnout. Zdálo se, že vědomé rozhodnutí je jen… zpětnou zprávou o něčem, co se mezitím odehrálo bez nás.
Tento experiment byl po desetiletí interpretován jako vědecký důkaz, že svobodná vůle je iluze. Jenže věda pokročila.
V březnu 2025 publikoval Scientific American zásadní přehled tří předních neurovědců – Schurgera, Roskiese a Maoze – kteří dospěli k závěru, že výzkumy zpochybňující svobodnou vůli byly pravděpodobně systematicky chybně interpretovány. Libetovo takzvané „readiness potential“ – mozková aktivita předcházející vědomému záměru – nemusí vůbec odrážet nevědomé rozhodnutí.
Aaron Schurger již v roce 2012 nabídl jiné vysvětlení: mozek nepřipravuje záměrný pohyb – pouze hromadí náhodnou aktivitu, která pohyb spustí ve chvíli, kdy překročí určitou hranici. Žádný záměr, žádné rozhodnutí. Jen práh. Věda ale svobodnou vůli nepohřbila.
Otevřela jen složitější otázku.
Starý spor v nových šatech
Tato otázka má ovšem kořeny hlubší než neurovědecké laboratoře. Filozofie se ptá na totéž přinejmenším od Descarta (17. století) a dnes dostává nové, ostřejší formulace.
- Robert Sapolsky, neurobiolog a autor knihy Determined z roku 2023, zastává radikální pozici: svobodná vůle je iluze. Jsme výsledkem biologie, prostředí a kontextu, nad nimiž jsme nikdy neměli kontrolu. Jak tedy může být jakékoli rozhodnutí skutečně „naše“? Je to silný argument. A zároveň se sám podkopává – protože člověk, který na základě pečlivého uvažování dospěje k závěru, že svobodná vůle neexistuje, právě tím uvažováním dokazuje, že nějaká forma vědomé volby existuje.
- Na druhé straně stojí Daniel Dennett s takzvaným kompatibilismem: determinismus a svobodná vůle si neodporují, jen jsme svobodnou vůli chybně definovali. Schopnost uvažovat o budoucnosti, zvažovat alternativy a jednat na základě těchto úvah je svoboda, která stojí za to. Ne metafyzická nezávislost na příčinách, ale reálná schopnost deliberace. Toto napětí mezi Sapolskym a Dennettem není akademická hra. Je to spor o to, zda má smysl snažit se. A k tomuto sporu se překvapivě vyjadřuje i stoická filozofie.
- Epiktétos formuloval před dvěma tisíci lety dichotomii, která dodnes funguje: existuje to, co je v naší moci, a to, co v naší moci není. Výzkum ze Stoic Week 2022 s více než dvěma tisíci účastníky ukázal, že právě toto rozlišení – soustředit se na to, co ovlivnit lze, a pustit to ostatní – vykazovalo extrémně silnou korelaci s psychickou pohodou a životní spokojeností. Studie publikovaná v roce 2025 v časopise Frontiers in Psychology tuto intuici vědecky potvrdila: stoické pojetí seberegulace svobodnou vůli nepopírá, ale zpřesňuje jako schopnost záměrného, opakovaného výběru v čase.
Paradox těch, kdo věří v kontrolu
V tomto tématu existuje jedna zvláště provokativní skutečnost.
Roy Baumeister a Timothy Stillman prokázali v sérii studií publikovaných v roce 2010 v časopise Psychological Science, že víra ve svobodnou vůli statisticky předpovídá lepší pracovní výsledky, větší vytrvalost, vyšší etické jednání a celkově silnější sebeovládání. A to nad rámec jiných zavedených prediktorů, jako jsou svědomitost nebo pracovní morálka.
Přesvědčení o vlastní kontrole není jen filozofický postoj. Je to proměnná, která měřitelně ovlivňuje chování. Zda je víra příčinou lepšího výkonu nebo jeho důsledkem, věda dosud jednoznačně nerozhodla. Vztah mezi nimi je ale konzistentní a měřitelný.
Platí to i obráceně: výzkumy ukazují, že oslabení víry ve svobodnou vůli je spojeno s vyšší agresivitou, sníženou ochotou pomáhat druhým a horším sebeovládáním.
Stojíme tedy před paradoxem: co když víra ve vlastní rozhodování je sama o sobě jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak prostor skutečné volby rozšiřovat? Co když přesvědčení „mohu se rozhodnout jinak“ není naivita, ale funkční neuropsychologický mechanismus?
Mozek, který se dá přepsat
Vrátíme se k těm 88 % automatického chování – ale tentokrát z jiného úhlu. Automatické vzorce nejsou osud. Jsou to struktury, které se formovaly a které lze za správných podmínek vědomě přetvářet.
Neuroplasticita – schopnost mozku měnit svoji architekturu na základě zkušenosti – dnes patří k nejpevněji prokázaným oblastem neurovědy. Mozek dospělého člověka si tuto schopnost zachovává celý život, jen ji neaktivuje automaticky. Jak ukazuje rozsáhlý výzkum Bryana Kolba z University of Lethbridge, shrnutý v Oxford Research Encyclopedia of Psychology v roce 2025, dospělý mozek se nepřepisuje spontánně jako mozek dítěte – ale přepisuje se za podmínek, které mu to umožní.
Pravidelný aerobní pohyb, kvalitní spánek jako podmínka konsolidace nových spojení, záměrná pozornost trénovaná meditací, nové zkušenosti narušující zaběhnuté vzorce – to jsou nástroje, které neurověda opakovaně potvrzuje jako funkční spouštěče plasticity. Nejde o motivační klišé, ale o měřitelné změny v architektuře mozku.
Klíčové slovo je záměr. Na rozdíl od dětství, kdy se mozek přepisoval sám od sebe, vyžaduje mozek dospělého člověka vědomé rozhodnutí podmínky vytvořit. A právě tady se kruh uzavírá: vědomá volba nemusí řídit každé jednotlivé jednání – to by bylo energeticky neudržitelné. Ale může řídit architekturu, ze které každodenní jednání vyrůstá.
Otázka tedy není, zda svobodná vůle existuje. Otázka je, co s tím prostorem děláme.
Prostor, který existuje
Nejsilnější zjištění celého výzkumu není vědecké. Je psychologické.
Lidé, kteří věří, že rozhodují, rozhodují lépe. Lidé přesvědčení, že jsou jen loutkou ve víru okolností, se podle toho chovají. Baumeister to neprokázal jako filozofickou tezi – prokázal to jako měřitelný fakt.
A právě tady se debata o svobodné vůli obrací. Nezáleží na tom, zda svobodná vůle existuje v metafyzickém smyslu. Záleží na tom, co se stane, když v ni věříte.
Možná jde o nejužitečnější iluzi, jakou si lidský mozek kdy vymyslel. A možná to vůbec iluze není.
Zdroje
- Scientific American – Free Will Neuroscience Review 2025 – Schurger, Roskies & Maoz: critical reappraisal of evidence against free will
- StudyFinds – Rebar et al. Habit Study 2025 – 88% of daily behavior is automatic; University of South Carolina research
- Frontiers in Psychology – Stoicism and Free Will 2025 – Wittmann, Montemayor, Dorato: stoic self-regulation and neuroscience of volition
- Sage Journals – Baumeister & Stillman Free Will Study – Belief in free will predicts job performance and workplace outcomes
- Oxford Research Encyclopedia – Kolb Neuroplasticity 2025 – Bryan Kolb: critical and sensitive periods in adult brain development
- John Horgan – Free Will and the Sapolsky Paradox 2023 – John Horgan: critical review of Determined and Sapolsky’s internal contradiction
- Notre Dame Philosophical Reviews – Sapolsky: Determined 2023 – Robert Sapolsky: the case against free will; primary source for determinism argument