Stačí pár mililitrů neslučitelné krve, a tělo může zkolabovat během několika minut. Imunitní systém rozezná cizí buňky téměř okamžitě a spustí obrannou reakci, stejně nemilosrdnou, jako by čelil virové infekci. Otázka, jakou máte krevní skupinu, zazní skoro vždy, než vás položí na operační stůl nebo než se vydáte na expedici, kde je nejbližší nemocnice vzdálena hodiny letu.

Ten krátký kód, jedno až dvě písmena a znaménko, si neseme jako součást své identity stejně samozřejmě jako datum narození, a možná právě proto věříme, že o nás vypovídá víc, než ve skutečnosti může. Krevní skupina se v posledních letech objevuje v souvislosti s dietami, osobnostními typologiemi i sliby dlouhého života, ale věda většinu z toho dávno vyvrátila. Zůstává jen hrstka výjimek, a ty jsou zajímavější než cokoliv, co najdete v internetovém testu.

Historie objevu

Než v roce 1901 přišel vídeňský lékař Karl Landsteiner se svým objevem, byla transfuze krve v podstatě sázkou na život. Lékaři zkoušeli krev zvířat i nepárovanou lidskou krev, a častým výsledkem byla těžká, někdy smrtelná imunitní reakce. Landsteiner si všiml, že po smíchání krve různých lidí se buňky někdy shlukují, a popsal tím základní krevní skupiny. Za tento objev získal v roce 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, a transfuze se z nebezpečné procedury proměnila v rutinní léčebný postup.

Landsteinerův přínos transfuzní medicíně tím ale neskončil. V roce 1940 spolu s Alexandrem Wienerem identifikoval ještě jeden klíčový systém, Rh faktor, jehož význam se ukázal hlavně v těhotenství. Pokud má matka Rh negativní krev a dítě po otci zdědí Rh pozitivní, může si matčino tělo začít vytvářet protilátky proti krvi vlastního dítěte, což dříve vedlo k těžké anemii nebo i úmrtí novorozenců. Lék, který tomu zabraňuje, se začal používat až v roce 1968 a snížil výskyt této komplikace z přibližně 15 procent rizikových těhotenství na 0,2 procenta.

Rh systém má ještě jednu, mnohem vzácnější tvář, která nesouvisí s tím, zda je člověk A, B, AB nebo 0. Lidé s krevní skupinou Rh null, neformálně přezdívanou zlatá krev, postrádají všechny Rh antigeny najednou, nejen ten jeden, který běžně rozlišuje pozitivní a negativní krev. Díky tomu je jejich krev výjimečně cenná pro pacienty s nejvzácnějšími kombinacemi protilátek. Na celém světě je dnes podle dostupných odhadů jen kolem 43 takových lidí, a aktivně darovat krev je ochotných jen devět z nich.

Jak systém funguje a proč vznikl

V české populaci je dnes nejrozšířenější skupina A, kterou má asi 45 procent lidí, následuje skupina 0 u třetiny populace, skupina B u necelé pětiny a vzácnější AB jen u 5 až 7 procent. V kombinaci s Rh faktorem hrají v transfuzní medicíně klíčovou roli dvě konkrétní kombinace. Krev typu 0 negativní funguje jako univerzální dárce, použitelný téměř pro každého, zatímco AB pozitivní je naopak univerzální příjemce, schopný přijmout krev od kohokoliv jiného. Podle dat ze západních populací tvoří 0 negativní jen kolem 7 procent lidí, z celkové třetiny se skupinou 0, a AB pozitivní necelá 4 procenta, takže ani jedna z těchto klíčových rolí není v populaci samozřejmostí.

Krevní skupina se navíc dědí podle jasně daného vzorce, podobně jako barva očí. Varianty A a B jsou vůči variantě 0 dominantní, takže stačí zdědit jen jednu z nich od jednoho z rodičů, a varianta 0 zůstane v genech skrytá. Má to jeden překvapivý důsledek: rodiče se skupinami AB a 0 nikdy nebudou mít dítě se skupinou AB ani 0, jejich dítě zdědí vždy buď A, nebo B. Tahle logika se dřív používala i k vyloučení otcovství, dnes ji nahradily přesnější genetické testy.

Otázka, proč se u lidí tyto skupiny vůbec vyvinuly, patří mezi otevřené evoluční záhady. Nejpřesvědčivější vodítko nabízí malárie. Skupina 0 je častěji zastoupená právě v oblastech s vysokým výskytem této nemoci, a podle některých vědců poskytuje jejím nositelům o něco lepší ochranu před jejím nejzávažnějším průběhem. Krevní skupina tak může být z velké části otisk infekcí, kterým čelili naši vzdálení předkové, ne náhoda.

Co krev skutečně prozradí o riziku

Zní to jako fascinující, vzdálená historie. Skutečnost je ale taková, že tytéž skupiny mají dopad na zdraví i dnes, a to díky srážlivosti krve. Lidé s jinou skupinou než 0 mají v krvi vyšší hladiny von Willebrandova faktoru a faktoru VIII, dvou bílkovin nezbytných pro tvorbu krevních sraženin, a skupina 0 je tak z hlediska srážlivosti nejvýhodnější. Podle systematického přehledu publikovaného v roce 2025 v časopise Diagnostics, který zahrnul přes 300 tisíc lidí ze tří kontinentů, to v relativních číslech znamená přibližně o 30 až 40 procent vyšší riziko plicní embolie u ostatních skupin, v absolutních číslech ale jde i tak o vzácnou komplikaci, takže zvýšené riziko zůstává malé. Pro někoho, kdo často absolvuje dlouhé přelety nebo se zotavuje po operaci, je to přesto informace, kterou stojí za to mít v hlavě, byť rozhodně ne za důvod k obavám.

Mezi všemi prozkoumanými souvislostmi mezi krevní skupinou a nemocemi se ale najde jedna, kterou rozsáhlý přehled studií z roku 2024 publikovaný v časopise BMC Medicine vyhodnotil jako skutečně přesvědčivou. Vědci tehdy systematicky prošli 270 tvrzení o souvislosti mezi ABO nebo Rh skupinou a různými nemocemi, čerpajících z 51 metaanalýz, a jen jediné z nich obstálo na nejvyšší úrovni důkazů. Zbytek tím není vyvrácen, ale jen méně podložen. Lidé se skupinou B mají podle této analýzy přibližně o 28 procent vyšší riziko cukrovky druhého typu než ostatní skupiny. I tak je tento rozdíl podstatně menší než vliv běžných životních faktorů, sedavý způsob života zvyšuje riziko cukrovky o více než 100 procent a častá konzumace zpracovaného masa o více než třetinu. Krevní skupina tu tedy hraje roli, ale jen mnohem menší než to, jak žijeme.

Tahle nejednoznačnost má ještě jeden rozměr. U neurodegenerativních chorob, jako je roztroušená skleróza, Parkinsonova nebo Alzheimerova choroba, desetiletí drobných studií přinesla pouze protichůdné výsledky. Výmluvnější než tyto výsledky je ale jedna věc: zmíněný přehled z roku 2024 mezi svými kategoriemi, onkologickou, infekční, kardiovaskulární i metabolickou, neurologickou vůbec neměl, protože k mozku se nenahromadilo dost dat, aby šla seriózně vyhodnotit. Jinými slovy, cokoliv jste o krevní skupině a mozku kdy slyšeli, stojí na mnohem slabší vědecké půdě než fakta o cukrovce nebo srážlivosti popsaná výše.

Když věda hledá odpověď za pochodu

Ne každá stopa je ale tak jasná. Nejlepší ukázkou je samotná pandemie covidu, během které se krevní skupina nečekaně stala sledovaným tématem, protože vědci po celém světě hledali jakékoliv vodítko k tomu, kdo je vůči viru zranitelnější. Studie z roku 2025 publikovaná v časopise Microbiology Spectrum a provedená v ghanské nemocnici zjistila, že skupina A byla spojena s těžším průběhem onemocnění, zatímco skupina 0 působila ochranně. Jiné analýzy zveřejněné téhož roku ale k podobně jasnému závěru nedošly a žádný statisticky významný rozdíl mezi skupinami nenašly. Pro čtenáře, který čeká jednoduchou odpověď, to může působit neuspokojivě. Hypotézy se testují, výsledky se liší podle populace, velikosti vzorku i fáze pandemie, a celý obraz se skládá postupně, ne jedním článkem ani jednou studií.

Mozek, srdce a otevřené otázky

Podobně nejednoznačně vychází i výzkum spojený s mozkem. Studie z dubna 2025, publikovaná v časopise Frontiers in Medicine, sledovala osoby po srdeční zástavě a zjistila, že krevní skupina sama o sobě neovlivňuje, kdo zástavu přežije. Lidé se skupinou AB ale měli ve srovnání se skupinou 0 výrazně lepší neurologické výsledky po resuscitaci. Je to zajímavé zjištění, rozhodně ale ne uzavřená kapitola. Starší výzkumy spojovaly tutéž skupinu AB naopak s vyšším rizikem cévních a kognitivních potíží ve stáří, tedy s téměř opačným signálem. Vysvětlení možná leží v tom, že obě linie výzkumu zachycují jiný moment v jiném zdravotním kontextu, akutní krizi oproti dlouhodobému stárnutí mozku. Je to přesně ten typ vědy, který se nikdy nedostane do senzačního titulku, protože nenabízí jednu jasnou odpověď, jen poctivé přiznání, že ještě nevíme jistě.

Mýty, které odmítají zemřít

Zatímco vědci nad popsanými souvislostmi opatrně diskutují, internet už dávno vyřešil mnohem ambicióznější otázky. Patří mezi ně dieta podle krevní skupiny, kterou v polovině devadesátých let popularizoval americký naturopat Peter D’Adamo ve své knize Eat Right 4 Your Type. Kniha vyšla v desítkách jazykových verzí a prodala se v milionech kopií, což ukazuje, jak silně lidé touží po jednoduchém vysvětlení vlastního zdraví. Podle teorie by lidé se skupinou 0 měli jíst hlavně maso jako jejich dávní předkové, zatímco skupina A by se měla stravovat především rostlinně. Tahle myšlenka byla testována opakovaně, na stovkách i tisících lidí, a pokaždé selhala. Zdravotní přínos konkrétní diety se ukázal stejný bez ohledu na krevní skupinu jejích konzumentů. Jinými slovy, pokud člověku prospívá rostlinná strava, prospívá mu díky složení jídelníčku, ne díky tomu, jakou má krev.

Druhý mýtus je ještě odvážnější. Sahá až do roku 1927, kdy ho prvně popsal japonský psycholog Takeji Furukawa, a od té doby v Japonsku a částečně i v dalších asijských zemích panuje přesvědčení, že krevní skupina určuje osobnost, podobně jako znamení zvěrokruhu v jiných kulturách. Skupina A má být pečlivá a úzkostná, skupina B kreativní a nezávislá, skupina 0 přirozený vůdce. Vědecké testování ale potvrdilo, že krevní skupina vysvětluje méně než půl procenta rozdílů v lidské osobnosti, což je číslo téměř shodné s nulou. Přesto se v Japonsku krevní skupina běžně objevuje v životopisech i na seznamkách, což je možná nejlepší důkaz toho, jak silně lidé potřebují jednoduché kategorie pro něco tak složitého, jako je vlastní povaha.

Třetí příklad se týká přímo dlouhověkosti, a proto si zaslouží samostatnou zmínku. Před více než dvěma desítkami let zaznamenala japonská studie, že mezi stoletými obyvateli Tokia se skupina B objevovala častěji než u mladší kontrolní skupiny, a autoři tehdy opatrně napsali, že by mohla souviset s výjimečně dlouhým životem. Z opatrné formulace se rychle stal titulek o krevní skupině dlouhověkosti. Jenže když stejnou otázku v roce 2025 znovu prověřil výzkum publikovaný v časopise Medicine, který porovnával osoby starší 85 let s mladšími dospělými, žádný rozdíl v zastoupení krevních skupin nenašel, podobně jako už dříve nenašlo ani samostatné srovnání stoletých obyvatel Sicílie. Skupina B tak zůstává zajímavou historickou hypotézou, ale ne ověřeným klíčem k dlouhému životu.

Krev bez ohledu na skupinu

Několik skutečností o krvi platí bez ohledu na to, jakou skupinu máte. Dospělý muž má v těle v průměru 5 až 6 litrů krve, žena obvykle 4 až 4,5 litru. Rozdíl není primárně otázkou pohlaví, jak by se mohlo zdát, ale tělesného složení. Svalová tkáň vyžaduje více krve než tuková, takže když se objem přepočítá na netukovou hmotu, rozdíl mezi muži a ženami z velké části zmizí. U těhotných žen navíc objem krve v těle dočasně stoupá až o polovinu, aby tělo zvládlo zásobovat i plod.

Krev se navíc neustále a překvapivě rychle obměňuje. Červené krvinky žijí přibližně 120 dní, kostní dřeň jich denně vyrobí kolem 200 miliard, aby nahradila ty opotřebované. Krevní destičky vydrží jen 8 až 10 dní, naproti tomu některé bílé krvinky, takzvané paměťové buňky imunitního systému, mohou přežívat desítky let, klidně i tak dlouho jako člověk sám. Většina krve v těle je tak biologicky jen několik měsíců stará, část imunitního systému si přitom pamatuje infekce z dětství.

Krev čím dál častěji slouží jako diagnostický nástroj daleko za hranice určování skupiny. Tým z Univerzity Pardubice pod vedením profesora Michala Holčapka vyvinul test, který z jedné kapky krve dokáže analýzou lipidů v krevní plazmě odhalit rakovinu slinivky břišní s přesností přes 90 procent. Jde o nádor s úmrtností kolem 87 procent, mimo jiné proto, že pro něj dosud neexistuje žádná schválená neinvazivní metoda včasné diagnostiky, a v Česku na něj každý rok nově onemocní více než 2400 lidí. Test, publikovaný v časopise Nature Communications, získal v březnu 2025 patent v USA i v Evropě, Japonsku a Singapuru, a nyní prochází klinickým ověřováním ve čtrnácti českých nemocnicích.

Budoucnost krve

V říjnu 2025 publikoval tým vedený doktorem Turunem Songem z West China Hospital ve spolupráci s University of British Columbia v časopise Nature Biomedical Engineering výsledek, který může jednou změnit transplantační medicínu. Pomocí enzymů vyvinutých profesorem Stephenem Withersem přeměnili lidskou ledvinu darovanou člověkem se skupinou A na univerzální skupinu 0, a takto upravený orgán následně transplantovali do těla zesnulého člověka, jehož blízcí s tímto vědeckým postupem souhlasili. Tento přístup umožnil výzkumníkům bezpečně sledovat imunitní reakci, aniž by riskovali zdraví žijícího pacienta. Ledvina fungovala bez akutního odmítnutí první dva dny, a i když se třetí den objevila mírnější reakce, tělo orgán začalo tolerovat způsobem, který by při běžné neslučitelnosti krevních skupin vůbec nenastal. Jeden z vědců to popsal jako moment, kdy se roky základního výzkumu konečně potkávají s reálnou péčí o pacienty.

Do běžné klinické praxe u žijících osob povede ještě dlouhá cesta, schvalovací proces pro klinické studie teprve začíná, ale princip otevírá dveře k univerzální krvi i orgánům, na které dnes po celém světě čekají tisíce lidí. Stejná myšlenka by jednoho dne mohla zjednodušit i běžné transfuze, kde složité rozdělování krve do čtyř skupin nahradí jediná univerzální zásoba dostupná pro každého.

Co krev neprozradí

Více než století po objevu krevních skupin je možná největším překvapením to, co nám o člověku neříkají. O našem každodenním životě vypovídají mnohem méně, než jsme si dlouho mysleli. Neprozradí charakter, nepředpoví dlouhověkost a nenabídnou návod na správný život. Přesto zůstávají jedním z nejpozoruhodnějších biologických podpisů, které si od narození neseme.

V medicíně mají cenu zlata, v každodenním životě jsou ale spíš jemnou poznámkou pod čarou než hlavním příběhem. A právě to je na nich fascinující. Něco tak důležitého pro lékaře je pro většinu z nás zároveň něčím, co o našem osudu vypovídá překvapivě málo. Krevní skupina je součástí naší identity, ale jen zřídka naším osudem.

Zdroje:

  1. Diagnostics Journal Thromboembolism Review – Riziko plicní embolie podle krevní skupiny ABO
  2. Microbiology Spectrum COVID Blood Type Study – Krevní skupina ABO a náchylnost k onemocnění SARS-CoV-2
  3. Frontiers in Medicine Cardiac Arrest Study – Neurologické výsledky po resuscitaci podle krevní skupiny
  4. Medicine Journal Elderly Blood Groups – Krevní skupina a dlouhověkost: přehodnocení mýtu
  5. UBC News Organ Transplant Breakthrough – První enzymatická konverze krevní skupiny při transplantaci orgánu
  6. ScienceAlert Blood Type Diabetes Study – Krevní skupina B a vyšší riziko cukrovky druhého typu
  7. ČT24 Pancreatic Cancer Blood Test – Český test detekuje rakovinu slinivky z kapky krve